V roce 1942 začala postupně iniciativu lehkých a středních bombardérů RAF přebírat výborná Mosquita B Mk. IV. "Dřevěný zázrak", jak byla přezdívána se mohla, oproti doposud užívaným Bristol Blenheimům Mk. IV, chlubit vynikajícími letovými výkony v přízemním i výškovém letu. I když neozbrojená, svou rychlostí většinou dokázala uniknout nepřátelským stíhačům. Mosquita postupně plnila funkci nejen bombardérů, ale také průzkumných a stíhacích letounů.
Koncem listopadu 1942 získala jako cíl nejvyšší prioritu u britských plánovačů továrna firmy Philips v Eindhovenu v Holandsku vyrábějící rádio a elektrosoučástky. Dislokace továrny uprostřed ,,přátelského města“ způsobovala nemalé vrásky na čelech bombarďáků, neboť kladla vysoké nároky na přesnost bombardování s ohledem na potenciální ztráty civilního obyvatelstva.
.Útok na továrnu Phillips, s krycím názvem „Ústřice“ (Oyster), se uskutečnil 6. prosince 1942. Účastnily se ho Bostony, Mitchelly, Ventury, a Blenheimy 107., 226., 88., 21., 464. peruti společně s desíti Mosquity 105. a 139. perutě, vedenými velitelem 105. perutě RAF, W/C Hughie Edwardsem, VC, DFC v letounu sériového čísla DZ365.
Mosquita se nedaleko holandského pobřeží setkala s formací Bostonů a vzdor útoku stíhačů Luftwaffe na cestě k cíli, odbombardovala přesně. Nepřátelský flak i útoky stíhačů byly tak silné, že dokázaly z 93 letounů RAF sestřelit čtyři Bostony, devět Ventur a jedno Mosquito. Dalších třiadvacet letounů utrpělo větší, či menší poškození. Philipsova továrna byla významně zasažena a ztráty na životech civilistů zůstaly v únosných mezích (v měřítku 2. světové války). O život přišlo "pouhých" 25 holandských civilistů.
Za tuto akci i za ostatní mise, které osobně vedl, obdržel 5. ledna 1943 Edwards vyznamenání DSO.
Text byl převzat z netu.